Príbeh:

Jak už jeho jméno napovídá, narodil se a vyrůstal v Japonsku. Pracující třída. Nic úžasného, nebo esteticky pěkného, jak ukazují turistům. Oba rodiče se mohli sedřít, a tak na Kotu coby nejstaršího potomka padla péče o dva mladší sourozence. Jenže už odmala si dělal všechno po svém. Těžko říct, jak se mu podařilo sestru a bratra nezabít. Brzy si jich všimli sousedé naproti - pár ve středním věku. Tanečníci. Jak se později ukázalo, nemohli mít vlastní děti. Byla to taková jejich hra, tajemství, které udržovali před Yanagiovými. Přivedli je k tanci, přesněji k tomu pouličnímu. Ten adrenalin se mu líbil. A z nějakého důvodu mu to šlo perfektně. Akorát na tom celém něco nehrálo. Důvod proč se o pár let později ukázal, když tyto dva lidi odvedla policie. Bohužel byli velmi zadlužení státu.
,,Takhle dopadneš, jestli v tom budeš pokračovat."
Od té doby byl Kotův svět černobílý. Vzdal se tance, svého snu, a propadl depresivnímu stereotypu jednotvárné práce, zatímco do něho rodiče dřeli, aby dobře studoval. Postupně se v něm stupňoval vztek. Věděl o všem, jak by nemohl? Věděl o tom, že mu otec za zády kradl vydělané peníze, matka nechávala sestru s bratrem hladovět. Jakoby teprve teď viděl jejich pravou tvář. Ale jedna dobrá věc na tom všem byli jeho kolegové. Ukázali mu westernský rock. Samozřejmě, že mu v pokoji visela Taylor Momsen. Hudba mu dodala to takzvané kopnutí, aby za touhle mizernou kapitolou prudce zabouchl dveře.
Odstěhoval se. Nejen z města, ale z celé země. Ukázal si na první místo na mapě, a prostě jel. Sourozenci s ním. Ano, chvíli je hledali státní, ale jakmile jim zařídil občanky, přestali se zajímat. No... být v cizí zemi, jejíž jazyk neumíte, je náročné. Kota uměl velmi hrubě anglicky, což je zachránilo, ovšem ne na dlouho. Tehdy našel svého nejbližšího kamaráda. Snad mu nikdy zcela neoplatí, co pro ně udělal.
Momentálně Kota žije v Seoulu, kde buduje svoji hudební kariéru. Jak to tak chodí, ne vše mu vyšlo podle plánu. Nenechává se tím však zviklat - alespoň ne navenek.